Karkonoski Park Narodowy (KRNAP) został założony w 1963 jako pierwszy w Republice Czeskiej. Jego obszar wynosi 370 km2 (wraz z pasem ochronnym 570 km2). Jest podzielony na 3 strefy zależnie od stopnia ochrony – najściślej chroniona jest I i II strefa. Na terenie parku goście znajdą szereg ośrodków informacyjnych i kilka tematycznych ekspozycji muzealnych. Za ochronę karkonoskiej przyrody jest odpowiedzialny Zarząd KRNAP. Jego zadaniem jest przede wszystkim rekultywacja lasów, ochrona zagrożonych gatunków roślin i zwierząt. Pełni on także szereg funkcji ochronnych, badawczych, informacyjnych oraz kulturowo-wychowawczych. Nie jest odpowiedzialny za bezpieczeństwo turystów w górach – o bezpieczeństwo dba tutaj Służba Górska.
Zarząd KRNAPu
Ośrodki informacji

Karkonoski Park Narodowy został założony w 1959 roku. Jego obszar wynosi 55 km2.
Za ochronę karkonoskiej przyrody jest odpowiedzialny Zarząd KPN. Nie jest odpowiedzialny za bezpieczeństwo turystów w górach – o bezpieczeństwo turystów dba Górskie Ochotnicze Pogotowie Ratownicze

Siedziba Zarządu KPN

W 1992 roku Karkonosze (teren KRNAP i KPN) zostały włączone do międzynarodowej sieci rezerwatów biosfery . Rezerwaty biosfery ustanawia światowa organizacja UNESCO w ramach projektu MaB (Man and Biosphere = człowiek i środowisko naturalne). Są to najcenniejsze i najbardziej zagrożone przyrodniczo obszary świata, które posiadają poważne znaczenie dla zachowania bogactwa naturalnego i równowagi ekologicznej Ziemi. Dzięki temu Karkonosze zajęły miejsce obok puszcz amazońskich, sawann afrykańskich Serenghetti itp. UNESCO w ten sposób określa zasady ochrony wspomnianych terytoriów i sponsoruje je środkami finansowymi. Rezerwat biosfery Karkonosze/Krkonose jest podzielony na 3 strefy zależnie od stopnia ochrony: jest to strefa rdzenna (zawiera I i II strefę KRNAPu), strefa buforowa oraz strefa tranzytowa.

1904 - hrabia J. Harrach założył w Łabskim Kotle pierwszy rezerwat przyrody
1919 – wydanie pierwszego czechosłowackiego Obwieszczenia o ochronie flory karkonoskiej
1922 – założenie rezerwatu przyrody w Małej Dolinie Śnieżnej w Polsce
1923 - profesor Schustler przedstawił projekt założenia Karkonosko-Izerskiego parku przyrody
1930 – założenie rezerwatu przyrody Kotelská rokle
1959 - powstanie Karkonoskiego Parku Narodowego (KPN) po stronie polskiej
1963 – powstanie Karkonoskiego Parku Narodowego (KRNAP) po stronie czeskiej
1983 - rozpoczęcie projektu ochrony zasobów genowych Karkonoszy
1993 – wybrane karkonoskie torfowiska zostały podane w wykazie Umowy Ramsarskiej o ochronie najważniejszych torfowisk na świecie
1993 – przy współpracy z holenderską fundacją „Face" zostaje rozpoczęty projekt rekultywacji lasów karkonoskich

Území Krkonošského národního parku je podle stupně a ochrany rozděleno do čtyř zón (pásem): I. zóna, II. zóna, III. zóna a ochranné pásmo.

Do I. zóny jsou zařazena území s nejvýznamnějšími přírodními hodnotami jako: hřebenové oblasti, ledovcové kary, lesy a louky s vysokou druhovou rozmanitostí a významné geologické útvary. Tato v podstatě souvislá území jsou doplněna některými enklávami, jako je Černohorské rašeliniště, Albeřické lomy, Rýchorská květnice a prales apod. Krom jiného v těchto místech lze vidět glaciální relikty – druhy pamatující poslední dobu ledovou, rašeliniště a krajinu ne náhodou podobnou severské tundře, jsou zde k vidění výsledky dlouholetého působení ledu, sněhu, vody a větru na zemský povrch – charakteristické žulové skalní útvary, polygonální půdy, kary (ledovcové kotle), mury (zemní laviny), endemické (jenom na Krkonoších se vyskytující) druhy a poddruhy, např. jestřábníky, jeřáb krkonošský, zvonek krkonošský aj., z oblasti živočichů vřetenovka krkonošská (druh hlemýždě) nebo motýl huňatec žlutopásný krkonošský. Podle přísných mezinárodních regulí ochrany přírody by lidská noha neměla na území I. Zóny vůbec vstoupit, protože zde má být příroda ponechána přirozenému vývoji bez zásahu lidského faktoru. Proto s etaké nedivte, zjistíte-li, že v některých případech se přistupuje k likvidaci turistických cest, které se jeví z ochranářského hlediska jako nežádoucí.

II. zóna většinou obklopuje v širším či užším pásmu zónu I. Patří sem území s významnými přírodními hodnotami v oblasti horní hranice lesa a člověkem převážně pozměněné lesní aluční ekosystémy vhodné pro omezené a šetrné lesnické či zemědělské využívání. Zde si již můžete např. setkat s lesáky nebopracovníky ochrany přírody v terénu, kteří zde někdy provádějíurčité regulační a ozdravné zásahy v zájmu ochrany některých vzácných druhů či obnovy např. původní skladby porostů apod. Lze tu vidět i pasoucí se hospodářská zvířata.

III. zóna tvoří „zbytek“ území KRNAP. V uvozovkách proto, že se jedná o více než třikrát tak velkou plochu než I. A II. zóna dohromady. Tatooblast je intenzivně využívána rekreačně a turisticky, doplňkově se zde na nelesních půdách provozuje zemědělská výroba, zvláště pastevectví a sklizeň sena a hospodaří se zde v lesích při respektování specifických hledisek ochrany biologické rozmanitosti v chráněném území.

Ochranné pásmo není vlastní součástí území KRNAP, ale tvoří jakýsi ochranný pás, který má zabezpečit území parku jako takové před rušivými vlivy. Najdeme zde hlavní rekreační a sportovní centra. Probíhá zde již intenzivní zemědělská činnost, především chov skotu a jsou zde i vhodné podmínky pro výrobu ekoproduktů.

Návštěvní řád Krkonošského národního parku

Wielu gości nie jest świadomych tego, że karkonoska przyroda jest w sytuacji poważnego zagrożenia. Paradoksalnym jest fakt, że o ile renomowane instytucje międzynarodowe (fundacja holenderska FACE, Unia Europejska, UNESCO, Bank Światowy) pomagają ratować cenną przyrodę karkonoską, o tyle my sami ją nieustannie niszczymy. Największym zagrożeniem są dzisiaj nie tylko imisje przemysłowe, ale przede wszystkim nieregulowany duży ruch turystyczny. Starania o ratowanie karkonoskiej przyrody mają długą historię. Dzisiaj opiekują się tym zarządy parków narodowych. Dzięki respektowaniu ich regulaminów zwiedzania oraz treści tablic informacyjnych możesz się również Ty przyczynić do zachowania karkonoskiej przyrody dla przyszłych pokoleń.

MaB, KRNAP, KPN
Historia ochrony Karkonoszy
Regulaminy zwiedzania

ČLÁNEK 1
Úvodní ustanovení
1) Účelem této vyhlášky je zajištění funkcí Krkonošského národního parku (dále jen národní park) vyplývajících z jeho poslání chránit přírodní hodnoty území pro zachování stabilních ekosystémů, jakož i pro vědecké, výchovné a osvětové využívání. Sleduje zejména usměrnění režimu turistické a rekreační aktivity národního parku.
2) Návštěvní řád je obecně závazným právním předpisem. Vztahuje se na veškeré fyzické a právnické osoby, které se na území národního parku zdržují nebo na něm vyvíjejí činnost. Souhlas s odlišným režimem uděluje Správa Krkonošského národního parku (dále jen Správa).

ČLÁNEK 2
Zákaz a omezení některých činností:
1) Na celém území národního parku je zakázáno
a) vstupovat a vjíždět na plochy s novou výsadbou provedenou v rámci obnovy lesa
b) vstupovat do jeskyní a jiných podzemních prostor
c) plašit zvěř a odchytávat volně žijící živočichy
d) sbírat planě rostoucí rostliny a jejich části kromě lesních plodů
e) odhazovat odpadky, znečišťovat a poškozovat prameniště a vodní toky
f) manipulovat nebo poškozovat zařízení pro turistiku a rekreaci umístěná v terénu, jako turistická značení, informační tabule, odpočívadla, vyhlídková místa a jiná obecně prospěšná zařízení
g) volné pobíhání psů
h) chovat se způsobem, který by mohl vést ke škodám na přírodním prostředí a který je v rozporu s posláním národního parku, zejména rušit klid nadměrným hlukem aj.
i) pořádat a organizovat hromadné sportovní, turistické a jiné akce
j) instalovat přenosné lyžařské vleky a vytyčovat zimní běžecké a sjezdové tratě, vyznačovat letní i zimní turistické cesty
k) tábořit a rozdělávat ohně
l) provozovat jízdy na koni a jízdy psích spřežení
m) provozovat vodní sporty kromě řeky Jizery a horního toku Labe v úseku přehrada Labská–Kukačka
2) Správa může na vyhrazených místech či v určitém časovém období činnosti uvedené pod písmeny i), j), k), l) a m) odst. 1) povolit. Za hromadné akce pod písmenem i) se nepovažují ty, které jsou konány na řádně kolaudovaných lyžařských běžeckých a sjezdových tratích. Tyto akce musí být pouze předem nahlášeny Správě.
3) V zimním období je na území národního parku zakázán vstup k mysliveckým zařízením sloužícím k přikrmování zvěře a do přezimovacích obůrek s výjimkou značených turistických cest.
4) Na území I. a II. zóny národního parku je kromě činností uvedených v odstavci 1) též zakázán sběr lesních plodů a vstup mimo turistické značené cesty, popř. v zimním období mimo tyčové značení, včetně skialpinismu.
5) Při nedostatečné sněhové pokrývce je návštěvník povinen respektovat přechodné uzavření úseků tyčového značení provedené Správou z důvodu ochrany přírody.
6) Podmínky vjezdu, setrvání a jízdy motorovými vozidly na území národního parku včetně jejich zpoplatnění určuje vyhláška Správy č. 2/1995 a osoby na území národního parku jsou povinny se jí řídit.

ČLÁNEK 3
Horská cyklistika
Na území národního parku je zakázáno jezdit na kole mimo silnice, místní komunikace a cesty k tomuto účelu vyznačené se souhlasem Správy. Cesty určené pro provozování horské cyklistiky a podmínky provozu na nich určuje Správa samostatným rozhodnutím.

ČLÁNEK 4
Horolezectví a létání
1) Na území národního parku je zakázáno provozovat horolezectví mimo následující území:
– Hnědé skály (k. ú. Strážné, p. p. č. 1958/1)
– Hranostají skála (k. ú. Strážné, p. p. č. 1892)
– Emin kámen (k. ú. Labská, p. p. č. 103/16, 17)
– Lubošské skály (k. ú. Harrachov, p. p. č. 1033/36)
Veškeré přírodní složky horolezeckých terénů i v jejich blízkém okolí budou maximálně šetřeny.
2) Létání na padácích a závěsných kluzácích je na území národního parku zakázáno s výjimkou provozních ploch a letových koridorů určených samostatným rozhodnutím Správy. Provozní plochy se vyznačují informačními tabulemi se závazným znakem.

ČLÁNEK 4a
Vodní sporty
1) Na Jizeře a na horním toku řeky Labe v úseku přehrada Labská–Kukačka lze provozovat vodní sporty – sjíždění na plavidlech bez motorového pohonu.
2) Nastupovat do plavidel a vystupovat z nich lze pouze na nástupních a výstupních místech. Tato místa i přístupy k nim jsou vyznačeny informačními tabulemi.
3) Provozovat vodní sporty na řece Labi lze pouze s povolením Správy. Denní doba splouvání se stanovuje od 8 do 18 hodin. Povolení s dalšími podmínkami splouvání vydává středisko terénní služby Správy ve Špindlerově Mlýně.

ČLÁNEK 5
Informační, výchovná a osvětová činnost
Ochranu přírody, výchovné a osvětové využívání národního parku řídí a organizuje Správa. K tomuto účelu jsou zřízena informační střediska v Peci pod Sněžkou, Špindlerově Mlýně, Vrchlabí, Harrachově a Rokytnici nad Jizerou. Při zajišťování této činnosti spolupracuje Správa s městskými a obecními úřady. Uvedená střediska podávají informace o uzavírkách cest (dle článku 2, odst. 5), cykloturistických trasách (dle článku 3) aj.

ČLÁNEK 6
Stráž přírody, pokuty
1) Kontrolu dodržování ustanovení této vyhlášky a ostatních obecně závazných právních předpisů týkajících se ochrany přírody zajišťuje Správa prostřednictvím stráže přírody. Strážci po prokázání se služebním průkazem jsou oprávněni:
a) zjišťovat totožnost osob, které porušují právní předpisy na úseku ochrany přírody
b) ukládat a vybírat blokové pokuty za přestupky až do výše 1000 Kč
c) pozastavit rušivou činnost, jestliže by její pokračování bezprostředně ohrozilo ochranu přírody
d) zadržet ke zjištění totožnosti osobu, kterou přistihnou při porušování právních předpisů o ochraně přírody a krajiny, a odevzdat ji orgánu Policie České republiky; přistižené osoby jsou povinny uposlechnout
e) požadovat pomoc nebo součinnost orgánů Policie České republiky, popřípadě obecní policie, pokud nemohou splnění svých povinností zajistit vlastními silami a prostředky
2) Správa může za porušení ustanovení této vyhlášky uložit fyzické osobě pokutu až do výše 10 000 Kč; právnickým osobám a fyzickým osobám při výkonu podnikatelské činnosti lze uložit pokutu až do výše 500 000 Kč .

ČLÁNEK 7
Ustanovení přechodná, společná a závěrečná
1) Zákaz vstupu dle článku 2, odst. 4 se nevztahuje na vlastníky a nájemce těchto pozemků
2)Pro účely této vyhlášky je zimní období míněno od 15. 12. do 15. 3.
3) Tato vyhláška ve znění pozdějších změn nabývá účinnosti dne 15. dubna 1993