08. Smrčina

Rozsáhlá devastace krkonošských lesů v 16. až 18. století podstatně zasáhla i do druhové skladby lesních porostů na Rýchorách.

Květnaté bučiny se uchovaly jen v malých zbytcích při úpatí Rýchor, v submontánním pásmu. Ve vyšších polohách nad 600 m n. m. již narazíme na kyselé horské bučiny, jako např. Dvorský les. Nad pásmem těchto chudých horských bučin (ve výšce nad 1000 m n. m.) se rozkládají přirozené horské smrčiny. Vzhledem k podstatným hospodářským zásahům není však jednoduché stanovit, které ze současných smrkových porostů jsou přirozené (nebo původní) a které jsou druhotně vysázené. Několik malých ploch s porostem smrků přímo na vrcholku Dvorského lesa již naznačuje pozvolný přechod bučin do pásma horských smrčin. V půdním profilu se zde objevuje tzv. podzolový horizont, upozorňující na přirozený původ smrčin v těchto místech.

Delší přítomnost smrkových porostů signalizují i některé rostlinné druhy – podbělice alpská, čípek objímavý a metlice křivolaká. V prosvětlených okrajích porostu roste ve velkých trsech druh sítinovité trávy se sytě zelenými tuhými listy – bika lesní, jejíž výskyt zde na Rýchorách představuje nejzápadnější naleziště na území celé republiky.